Templáři, zobonoska a funkční skupiny
Workshop Dagmar Šubrtové
Workshop je koncipován jako poznámkový blok, kdy se pokusíme zanalyzovat viděné a slyšené. Vše kolem nás je ve vzájemném vztahu a proměňuje se. Obsahově se budeme orientovat na proměnu okolní krajiny a její industrializaci.
Nadužívání levé části mozku proměňuje svět v dogmatický model, potírající kontext, nadhled a citlivé vnímání světa.
Odlišné funkce dvou našich mozkových hemisfér se zkoumají již více než 50.let. Začít logicky propojovat lidský vývoj, kulturu a politiku se pokusil psycholog IainMcGilchrist. Podle něj je samotný účel rozdělení dvou mozků evoluční. Rozdílnost umožňuje přijímat pravou částí informace a vjemy a levou tyto poznatky analyzovat, třídit, pojmenovávat a abstrahovat. Dále je pak předává zpět pravé polovině k využití s poznatelnou realitou a ponechává jí rozhodovací právo o správnosti počínání. V době růstu člověka se vlivy obou hemisfér přetlačují, jsou období v dětství, kdy více memorujeme, jindy naopak poznané usazujeme do souvislostí. Dokonalé je dospět k rovnováze.
Psycholog Ian McGilchrist studoval historii a její souvislosti a vlivy na naše období vývoje, jak uvádí ve své knize Mistr a jeho emisar, rozdělený mozek a utváření západního světa: Po určitou dobu se obě části mozku zdokonalovaly více méně vyrovnaně. Následnou rebelii levého mozku lze vysledovat s řeckým písmem, a to se dvěma jeho aspekty. Prvním je přechod písma „sylabického“ (psaného bez samohlásek jako okolní jazyky hebrejština nebo féničtina) na „fonetické“ (včetně samohlásek). Tím se oslabila nutnost (pravomozkové) představivosti a chápání slov v kontextu a posílilo (levomozkové) analytické zaměření na detail. Druhým pak přechod z původního směru psaní pravolevého na konečné psaní zleva doprava. To se ustálilo okolo 4. století před naším letopočtem. Informace sdělované písmem se začaly vstřebávat levým mozkem místo pravým.
Pravý mozek začal převyšovat opět v renesanci, vědecko-technické revoluci a v anglosaském osvícenství. Pravý morek se na krátko probudil romantismem. Levý pak pohltil i tvořivou vědu a v dnešní době celou západní filozofii a politiku, potlačuje kontextuální nadhled, kreativitu, svobodné myšlení a vnímání reality. Konkrétně nám ukazují příklady, že ztrácíme širší obraz a nahrazujeme jej detailním a nesouvislým viděním světa. Sílí specializace a technizace vědění. Nahrazujeme vědění záplavou informací bez rozlišování hodnot. Máme nedůvěru k vědomostem získaným praktickými dovednostmi. Technologizace se stává prostředkem k manipulaci našeho světa a provázená byrokracie je systémem abstrakce a kontroly. Zaostřujeme se na hmotné věci na úkor živých osob. Dostává se to i do takových zásadních věcí, že se přestáváme radovat, být empatičtí, nejsme často schopni úžasu.Ztrácíme smysl pro paradox a volná interpretace je nahrazována explicitností vyjádřenou čím dál podrobnějšími zákony, zjednodušeným jazykem nebo také nemelodickou hudbou abstrahovanou na rytmus. Ztrácíme schopnost panoramaticky vnímat své okolí, propojit se s přírodou, ignorujeme zásadní informace a protěžujeme konstantní růst našeho blahobytu.
Podle IanaMcGilchrista když metafora žije v mysli, dokáže generovat nové myšlenky a chápání – je kognitivně reálná a aktivní. Veškeré chápání, ať už nás či okolního svět, závisí na volbě správné metafory. Její explicitní zpracování (funkce levého mozku) nás vrací ke starému známému a znemožňuje nám učit se nové.
Poznámkový blok pro další práci a tvoření individuální skici.
Návštěva městské části Praha – Uhříněves byla vhodnou spojnicí pro setkání s novým prostředím, analyzováním poznaného a podpoření práce pravou hemisférou v podobě psaných a kreslených skic viděného a slyšeného. Začali jsem vyprávěním o historii Uhříněvesi a počátky působení řádu Templářských rytířů, kolem jejichž historické působnosti se vytvořila řada legend.
Templáři si vybrali Uhříněves za svou komendu – tedy řádový dům – v Čechách. Považovali toto území vedle Prahy za bohaté a strategické. Nebyli jen Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu, ale byli dobrými správci statků, finančníci a dokázali dokonale využít finančních obratů jako třeba příplatků za jiné služby. Zabavení jejich majetku, po zrušení řádu v roce 1312, bylo pro mnohé velkou úlevou, jejich členové byli vždy významně napojeni na šlechtické rody, a tedy i na královský dvůr.
Drtivá většina ploch nepokrytých trvale ledem či sněhem je ovlivněna lidskou činností.
Uhříněves se nachází na strategické spojnici Prahy a Vídně. V roce 1871 zde byla propojena Dráha Františka Josefa ve směru České Budějovice – Praha. Vedle dráhy se zbudovala významná cihelna a byl zde jeden z největších cukrovarů. Z centra vrchnostenské zprávy se městys dravě začlenil do počínající průmyslové revoluce. Vzniklo zde nejvíce továren v celém říčanském okrese.
Mezinárodní dopravní firma Metrans začala v roce 1994 v Praze – Uhříněvsi budovat jižní koridor dopravní infrastruktury s velkokapacitním terminálem pravidelné kontejnerové dopravy. Využila bývalý skladový areál, jenž sloužil jako zázemí stavby sídliště Jižní město. Dnes je jeden z největších multimodálních překladišť v Evropě. Přispívá významně ke znečištění z nadměrné dopravy, které tu lidézažívajídlouhodobě, při dnešním průzkumu zde projede až 2000 automobilů za hodinu, nákladní auta rozvážející z překladiště kontejnery, nákladní auta, která si zde ulevují od mýtného a využívají trasu severojižního tahu a ti kdo jezdí pravidelně do Prahy za prací.
V roce 1990 byl průmysl 5 až 7 větším znečišťovatelem ovzduší z hlediska oxidu uhličitého než doprava, nyní naopak doprava dvojnásobně znečišťuje více než průmysl. Produkuje zhruba 20 miliónů tun CO2 ročně. Nová výstavba infrastruktury, převedení části dopravy na levnější vlakovou, je v současnosti přirovnáváno k totální změti neprostupné houštiny. Nefunguje s našem státě kooperace územního plánování, délka výkupu pozemků, délka vysoutěžení realizátora stavby a také prodlužování termínu stavby samotné. Česká republika chce do roku 2050 snížit emise v dopravě až o 60 procent, to znamená, že se přeprava nákladů, zboží a osob se přesune do elektrifikovaných vlaků, je reálné roky zanedbávanou železniční síť takto vylepšit?
Problémem je, že investujeme do všeho a nemáme vybudovanou dlouhodobou strategii, nemáme jasno jestli stavět vysokorychlostní tratě, nebo opravovat zastaralé železniční stavby, nebo stavět obchvaty nebo dálnice. Zvyšuje se doprava tam kde jí nechceme, zvyšuje se mobilita do centra měst, kde si s parkováním automobily nevíme rady. Strategie napsané na papíře a jejich uvedení do reality se dějí velmi pomalu, pozvolna, někdy vůbec. Všechna memoranda jsou platná do té doby, než se podepíšou nová memoranda. Chybí tu motivace, například ekonomická, mohli bychom být připravení vytvořit možnost realizovat kroky, které se později zúročí, například zvýhodňování elektrifikované dopravy, používat paliva efektivněji, podpora sdílené mobility. Bohatství není ve vlastnictví, ale v užití. Můžeme užívat, aniž bychom vlastnili. Ale principy v logistické modernitě jsou hladkost a plynulost. Jeví se jako zásadní myšlenka standartních dopravních přístupů a modelů. Prostor je rozdělen a propočítán, zaujat a efektivně ovládnut. Linie větších silnic a železnic se se stávají indexy vládnutí toků komodit a moci ovládnutí konzumentů.
Funkční skupina je určitá skupina atomů v molekule, která jí přidává určité charakteristické vlastnosti.
Důležitá otázka týkající se zrodu těchto přehlcených prostorů je, jak vznikají a kdo je odpovědný za jejich rozlehlost a umístění. Za výsledky jsou zodpovědní mezinárodní bankovní instituce, zákonodárci a investoři. Podmínky k vytěžení prostoru dává nedostatečná kritická reflexe a blíže stanovené metody sledování zásadních vlivů a změn, které sebou tyto projekty přináší. Vcelku je omezeno dostatečné předjímání bezprostředních dopadů.
Dobrým příkladem, kde se vzájemně prolínají potřeby mezidruhového soužití, je Park amGleisdreieckv Berlíně. Park vzbudil mnoho emocí díky historii dané lokality – bývalého vlakového nádraží, zvláštní vegetaci – dlouhou dobu bylo území nevyužité, tlak na úsporu zdrojů – využití stávající infrastruktury, a možnostem, které v něm spatřovali lidé, kteří s územím sousedili a ti, kdo zde měli své investiční zájmy. Hlavním požadavkem občanských iniciativ bylo ponechat maximum vegetace a minimum zahradně-architektonických úprav, což byly představy často v rozporu s návrhy a záměry krajinných plánovačů. Vznikly zde funkční skupiny, které hájili své zájmy, zachování historické vrstvy, důraz na budoucí rozvoj a novou podobu místa a zároveň otevřenost změnám. Úprava území a komplexnost tohoto místa, na jehož vzniku se podílely občanské iniciativy, potvrdili správnost dialogu a občanské angažovanosti.
A zobonoska Coenorhinusinterpunctatus se nám schováváv Oboře u Říčanského potoka.
