Železnorudsko – Odcizená krajina

Železnorudské pohlednice

Agáta Tesařová

Národní park by měl být o přírodě, jejích krásách, které bychom měli obdivovat, ocenit je a především respektovat. Měli bychom „udržovat“ krajinné reliéfy, které nám sama příroda poskytuje a nezasahovat do celkového prostoru. Narušení, která jsou pak naopak oprávněná např. z bezpečnostních důvodů, by však stále neměla porušit původní strukturu a celkovou památkovou a kulturní hodnotu areálu. Přesto pozoruji v části šumavského NP – v oblasti Železné Rudy – zásah do této struktury a významné odebírání přírodní a kulturní hodnoty daného prostředí. Železná Ruda nabízí téměř sto možných hotelů, penzionů, a především různorodých apartmánů, které svou architekturou zasahují do krajinného reliéfu. Nejen tyto mohutné stavby se však podílí na devastaci Železnorudska. Ať už v samotném centru Železné Rudy, která by měla otevírat bránu a prostor krajině, vyzdvihnout její krásu a potlačit lidské zájmy či lyžařský areál v oblasti Špičáku, oplývající přemrštěnými reklamami, nevkusnou hudbou doprovázenou hlukem. Na místě není podtržena příroda, ale lidé a jejich výdobytky. Přítomnost krajiny se ztrácí v množství lidí, kteří už zapomněli, že hlavní je krajina. Nakolik si je tedy příroda v prostředí Národního parku Šumava vlastní, nakolik patří sama sobě a nakolik dnes patří lidem a bylo tomu tak vždy?